Zprovoznění 3D podpory grafických karet ATI a nVIDIA

Návodů na zprovoznění 3D ovladačů grafických karet je ne Internetu spousta, ale i tak zde tento návod chci mít. Snad pro vás bude čitelný, srozumitelný a hlavně nápomocný. Věnujte pozornost i předposlední kapitole "Co dělat když..."

V novějších verzích openSUSE (od verze 10.3) je možno instalaci ovladačů grafických karet ATI a nVIDIA možno provést třemi různými způsoby. Ostatní distribuce řeší instalaci ovladačů různě (nejlépe asi Ubuntu a jeho klony), každopádně třetí popisovaný způsob platí pro všechny distribuce.

1. způsob - instalace ovladačů pomocí repozitáře

V openSUSE je možnost si v YaSTu přidat komunitní repozitář ATI nebo nVIDIA podle typu karty, a následně z něho stačí nainstalovat balíček ovladačů a balíček jaderného modulu dle používaného jádra (kernelu).

Grafické karty nVIDIA:

U grafických karet nVIDIA záleží nejen na používaném jádře, ale i na typu karty. Uvádím zde tabulku, ve které si najdete jak svou kartu, tak ovladač a jaderný modul, který musíte použít. Uvádím tabulku jen pro jádro, které je v openSUSE ve výchozí v instalaci, tedy kernel-pae, u ostatních (default, trace, vmi a xen) je to analogické.

Např. tedy dejme tomu, že mám výchozí jádro kernel-pae, a grafickou kartu nVIDIA GeForce 6600 GT. Pak tedy v repozitáři nVIDIA vyberu (pakliže se mi nevybere sám automaticky) balíček ovladačů x11-video-nvidiaG02 a k němu by se mi měl opět sám automaticky vybrat balíček jaderného modulu nvidiagfxG02-kmp-pae. Pakliže ne, vyberu ho. Potvrdím instalaci a po restartu počítače mám 3D podporu zapnutou.

Grafické karty ATI:

Opět velmi podobná, ale o něco jednodušší situace než u karet nVIDIA. Stejně jako v předchozím případě uvádím tabulku jen pro jádro, které je v openSUSE výchozí v instalaci, tedy kernel-pae, u ostatních (default, trace) je to analogické.

Např. tedy dejme tomu, že mám výchozí jádro kernel-pae, a grafickou kartu ATI Radeon HD 2600. Pak tedy v repozitáři ATI vyberu (pakliže se mi nevybere sám automaticky) balíček ovladačů x11-video-fglrxG01 a k němu by se mi měl opět sám automaticky vybrat balíček jaderného modulu ati-fglrxG01-kmp-pae. Pakliže ne, vyberu ho. Potvrdím instalaci a po restartu počítače mám 3D podporu zapnutou.

2. způsob - instalace přes 1-click

Toto je celkem elegantní způsob jak 3D podpory dosáhnout. V tomto má openSUSE trochu náskok před ostatními distribucemi nejen co se týká instalace ovladačů grafických karet. Nicméně jsem tomuto způsobu nějak vůbec nepřišel na chuť.

Výrobce	Typ grafické karty	Instalace pomocí metabalíčku
	GeForce 6xxx a novější
	GeForce FX 5xxx
	GeForce 4 a starší
	Radeon 8500 a novější Mobility Radeon M9 a novější

3. způsob - klasická instalace

Tento třetí způsob platí pro všechny linuxové distribuce, všechny grafické karty ATI a nVIDIA a všechna jádra. Musíme si stáhnou příslušné ovladače z následujících stránek výrobců:

http://www.nvidia.com/Download/index.aspx

Jedná se o binární instalační balíčky, tzv. shellové skripty. Jsou to samozřejmě proprietální (uzavřené) ovladače.

Stažené balíčky budou pojmenované nějak takto:

NVIDIA-Linux-x86-180.51.pkg1.run
ati-driver-installer-9-4-x86.x86_64.run

Pro úspěšnou instalaci je potřeba mít před samotnou instalací ovladačů nainstalované i další balíčky a zvláště tyto:

Zdrojové kódy jádra, tedy kernel-source musí být stejné verze jako používaný kernel. Tedy například když používám kernel-pae-2.6.27.19 musím nainstalovat i číselně odpovídající balíček kernel-source-2.6.27.19. Nebo když používám realtimeové jádro, o kterém ještě bude řeč, tedy např. kernel-rt-2.6.29.2 musím nainstalovat i číselně odpovídající balíček kernel-source-rt-2.6.29.2.

Standardní jádra kernel-pae a kernel-default používají společný kernel-source, ale pozor, jádro kernel-rt potřebuje svůj kernel-source-rt, případně se balíček může jmenovat kernel-rt-source.

Přestože oba instalátory provedou automaticky zálohu konfiguračního souboru xorg.conf, stejně ho doporučuji před instalací někam manuálně zazálohovat. Naleznete ho ve složce /etc/X11/.

Před samotnou instalací ovladačů je třeba nabootovat systém v textovém režimu, k čemuž se nám nejlépe hodí volba zavaděče Failsafe.

Tento web se věnuje hlavně audiu na Linuxu, takže pakliže váš počítač slouží k nahrávání hudby, určitě používáte realtimeový kernel (rt). Jestliže ne, mohu vám jeho použití určitě jen doporučit, to kde ho získat píšu zde. Pro ostatní, kteří používají počítač jako kancelářský stroj, na surfování po internetu a pouze na přehrávání hudby a videa, pro vás je realtimeový kernel opravdu zbytečný a můžete ve čtení návodu přeskočit až za obrázky. Ovšem pro muzikanta a zvláště pro domácí, poloprofesionální nebo dokonce profesionální studio je realtimeový kernel nezbytnou nutností. S tím souvisí i ona volba zavaděče Failsafe. Nestačí jen nainstalovat správný kernel-rt a kernel-source-rt, je nutno upravit i zavaděč GRUB. Po nainstalování alternativního (rt) jádra, se v nastavení zavaděče kromě výchozího jádra, musí založit i nová sekce, kterou nazveme třeba Failsafe rt. Tuto novou sekci můžeme vytvořit i klonováním původní sekce Failsafe.

Nastavení normální sekce s realtimeovým jádrem, které nám vytvoří systém sám automaticky po instalaci tohoto jádra, bude vypadat např. následovně:

Nastavení nové Failsafe rt sekce, ve které musíme po klonování původní Failsafe sekce správně nastavit řádky Kernel image a Initial RAM disk, bude vypadat takto:

Pozor na to, aby v řádku VGA Mode byl obsah normal, aby systém naběhnul v textovém režimu (což potřebujeme pro instalaci ovladačů grafické karty). Kódy VGA režimu se zabývám v článku zde.

Po nastavení a aplikování změn restartujeme počítač a při startu zvolíme právě volbu Failsafe rt (Failsafe pro ty, kteří používají defaultní ne-realtimeové jádro). Po zavedení systému se přihlásíme jako root (u některých distribucí je třeba se přihlásit nejdříve jako běžný uživatel a pak se teprve příkazem su přepnout do superuživatelského režimu). Po zadání hesla můžeme příkazem mc spustit Midnight Commander, tedy klasický dvouokenní souborový správce typu Norton Commander, Volkov Commander, M602, Krusader, Total Commander (dříve Windows Commander), Free Commander, atd., takže práci v něm předpokládám každý zvládne. Pomocí něho pohodlně nalistujeme složku, do které jsme si z výše uvedených stránek stáhli instalátor ovladačů. Nyní můžeme Midnight Commander pomocí klávesy F10 ukončit.

Pro samotnou instalaci zadáme příkaz sh, který bude doplněn mezerou a názvem balíčku podle toho, zda máme kartu od společnosti nVIDIA nebo ATI:

Poznámka: stačí napsat jen třeba sh NV nebo sh ati (pozor, v Linuxu na velikosti písmen záleží) a po stisknutí tabulátoru (klávesa Tab) se nám dovyplní název instalačního skriptu sám, abychom ho nemuseli celý datlovat.

Po spuštění instalátoru postupujeme dle jeho průvodce, a po úspěšném dokončení restartujeme počítač např. příkazem reboot, a nastartujeme normálně do grafického režimu. Nyní již by měla být 3D akcelerace aktivována.

Co dělat když...

1. Když se vám nabídne k aktualizaci novější jádro (kernel), než potvrdíte instalaci zkontrolujte si, že máte pro něj dostupné i jaderné moduly nebo alespoň odpovídající kernel-source. Číslo verze balíčku kernel-xxx by se mělo objevit i v názvu balíčku jaderných modulů potažmo balíčku kernel-source.
2. Když si nainstalujete realtimeové jádro kernel-rt např. na notebook, kde používáte bezdrátovou (WiFi) síťovou kartu např. od společnosti Broadcom série bcm43xx, pro kterou jsou dostupné balíčky ovladačů a příslušné jaderné moduly, vězte, že ony ovladače a hlavně jaderné moduly jsou dostupné pouze pro standardní (pae, default) jádro a nikoli pro realtimeové. Ovladače budete muset zprovoznit např. pomocí balíčku NDISWrapper.
3. Když používáte ovladače grafické karty z balíčků z komunitního repozitáře nVIDIA nebo ATI a stane se vám, že si chcete nainstalovat jádro pro které tyto balíčky mít vhodné nebudete, ale budete mít alespoň odpovídající kernel-source, nezapomeňte s instalací nového jádra původní balíčky ovladačů odinstalovat, vyhnete se problémům (při instalaci nových ovladačů pomocí uvedeného třetího způsobu), a systém vám naběhne normálně, a ne do černé obrazovky textového režimu.
4. Když nainstalujete nové jádro (bez nových odpovídajících balíčků ovladačů a jaderného modulu) a po startu počítače vám systém naběhne do černé obrazovky textového režimu, nepanikařte. Do systému (grafického režimu) se sice třeba nelze vůbec dostat (ani příkazem startx), ale možnosti tu jsou. Můžete se přihlásit jako root a spustit i v tomto textovém režimu (v konzoli) systém YaST příkazem yast. V něm pak můžete instalovat balíčky dle libosti a nastavovat spoustu věcí téměř stejně jako v klasickém grafickém YaSTu. Mezi jednotlivými položkami se pohybujede jednak kurzorovými klávesami a pak hlavně také klavesou Tab (tabulátor), případně opačně pomocí klávesové zkratky Shift+Tab.
5. V systému můžete mít současně dvě zcela odlišná jádra, ale nemůžete pro obě jádra mít zároveň dostupnou 3D podporu. Ovladače grafické karty se instalují vždy jen pro jedno jádro. Po restartu počítače vám druhé jádro naběhne pouze do textového režimu. V tomto případě si musíte rozmyslet, jestli víc potřebujete dvě různá jádra, nebo 3D akceleraci. Obojí najednou mít bohužel nemůžete.
6. Když systém nechce do grafického režimu naběhnout a ani vám nepomůže bod číslo 4, můžete se pokusit o rekonfiguraci souboru /etc/X11/xorg.conf. Návod navazuje.

Rekonfigurace Xorg v openSUSE

Jako root v textovém režimu zadáme příkaz:

sax2 -r

... nebo pro plně automatickou konfiguraci bez dotazování zadáme příkaz:

sax2 -r -a

Dalším způsobem je pak ještě možnost urychlení detekce a rekonfigurace Xorg přímo určením grafické karty. Příkaz je následující:

sax2 -r -m 0=ovladač

... kde 0 je číslo nula a kde "ovladač" je:

... tedy například:

sax2 -r -m 0=nvidia

Příkazem reboot restartujeme systém a ten by již měl naběhnout normálně do grafického režimu. Nepomůže-li nic z uvedeného, asi nám nezbyde nic jiného než čistá reinstalace celého systému.